Vymáhání dluhů zdarma

Vymáhání dluhů zdarma inzerují mnohé vymáhačské a inkasní agentury, jakož i někteří advokáti. K uvedeným nabídkám je třeba říci, že jde o velké reklamní přehánění. Stejně jako v každém jiném obchodě platí, že co je zdarma, nemusí být vůbec levné.

Co se tedy tím vymáháním dluhů zdarma myslí? Zadarmo v uvedených případech je "pouze" to, že se s vymáháním dluhů započne bez toho, aniž by klient složil zálohu. V případě, že se však dluh vymůže, pak si vymahač dluhů (advokát nebo inkasní agentura) ponechává nějakou část z vymožených peněz. Nicméně tyto vymožené peníze jsou stále peníze věřitele (klienta). Proto nelze tvrdit, že je to zdarma, neboť klient za uvedené služby v konečném důsledku zaplatí. Jiná je situace, když se dluh nepodaří vymoci (např. dlužník zemře a dědictví je předlužené). V tomto případě klient sice peníze od dlužníka nedostane, ale na druhou stranu ani nemusel zaplatit za vymáhací služby, takže "alespoň" netratil další peníze.

Specifickou otázkou je, kolik by mělo stát toto vymáhání dluhů zdarma. Zpravidla je to určitý procentní podíl z vymožených peněz (cca od 25 do 50 %). Další používanou možností je, že vymahači zůstává příslušenství dluhu, za které se v tomto případě považují jednak úroky z prodlení, a pokud je určitý platební závazek zajištěn smluvní pokutou, tak tato smluvní pokuta.

Při vymáhání dluhů advokátem nicméně existuje možnost vymáhání dluhů, aby to pro klienta bylo v konečném důsledku opravdu zadarmo. Věřitelé zastoupeni advokátem mají totiž v rámci práva na náhradu nákladů soudního řízení možnost do těchto nákladů zahrnout i náklady na právní pomoc. Pokud se vymáhají dluhy na soudě nebo u rozhodce, pak součástí rozsudku nebo rozhodčího nálezu o povinnostech dlužníka zaplatit věřiteli dluh je i výrok o povinnosti dlužníka zaplatit věřiteli náklady řízení. Advokát pak může tyto peníze (náklady řízení) buď vrátit klientovi, pokud mu zaplatil zálohu, nebo si je může nechat, pokud mu klient nic nezaplatil. V těchto případech může tedy klient dostat zpět své peníze a rovněž prostředky, které zaplatil advokátovi za právní pomoc. Pak je to pro klienta opravdu zadarmo, neboť v konečném důsledku ho vymáhání peněz nestálo ani korunu. Na uvedenou domluvu však přistupují advokáti pouze tehdy, když klient uhradí zálohu na vedení soudního sporu. Advokát tak dostane zaplaceno od klienta, a teprve, když zaplatí dlužník, tak peníze advokát klientovi vrací. Může se stát, že dlužník nic nezaplatí (např. zemře), a pak advokát klientovi nic nevrátí, protože nemá z čeho.

Uvedená možnost, aby to klienta nestálo ani korunu, je vyloučená, pokud dluhy vymáhají různí vymahači, vymáhačské společnosti a inkasní agentury. Právo na náhradu nákladů řízení včetně nákladů právního zastoupení totiž náleží jenom advokátům. Jenom advokáti jsou tak oprávněni své služby "přeúčtovat" dlužníkům. Vymáhačské agentury na toto "přeúčtování" nemají právo, byť se o to někdy snaží a dokonce své zákazníky klamavě o této možnosti ubezpečují. Z toho pak vyplývá, že vymáhání u vymahačské agentury bude zpravidla mnohem dražší než u advokáta. Vymahači totiž budou chtít odměnu, kterou dlužník nemá povinnost platit, a pak ji musí logicky zaplatit ten, kdo si uvedenou službu objednal, tedy klient.

Vymáhání dluhů zdarma, tak nemusí být zcela zdarma.