Jak vybrat advokáta podle osoby advokáta?
Většina doporučení ohledně výběru advokáta kombinuje odbornost, přístup a cenu. Zda poskytuje právní pomoc osobně nebo online. Ano, i tak se dá vybírat advokát. Já k tomu ale přidám jen pár komentářů z vlastní zkušenosti.
Jak vybrat advokáta ve věcech, kde převažuje terapeutická složka?
Existují právní odvětví, typicky rodinné právo, kde značnou část právní pomoci tvoří vlastně pomoc terapeutická. Podstatné je, že v osudové situaci nejste sami – a to je zásadní.
Dobrý právník se pozná podle toho, že dělá málo chyb. Například na soudu neopomene včas podat vyjádření nebo navrhnout důkazy, protože pozdě už to může být problém. Rodinné právo má ale specifický procesní režim – když advokát něco opomene, soud to za něj často doplní.
Z toho důvodu – a i z vlastní zkušenosti – nejsem schopen říct, kdo je na rodinné právo ten pravý. Je to oblast, kterou zvládne téměř každý advokát. Ostatně, je to nejčastější agenda soudů, takže se tam přirozeně střídá mnoho advokátů – včetně mě.
U rodinného práva to funguje spíše tak, že se z okruhu „rodinných“ advokátů sami někteří vyřazují – prostě to dělat nechtějí. Nevyhovuje jim emoční náročnost těchto věcí. Pokud ale advokát rodinné právo dělá, není důvod domnívat se, že by to právně nezvládl.
Jak vybrat advokáta v běžných věcech bez zvýšené míry abstrakce?
V běžných věcech, které řeší občanské právo jako koupě vadného zboží, nevrácené půjčky, převody nemovitostí, se většinou pohybujete ve světě, který není příliš abstraktní. Je to prostor „obydlený“ věcmi, na které si můžete sáhnout. Zákon a smlouvy nějak vytvářejí a modifikují obsah právních vztahů, ze kterých se pak posuzuje, kdo je v právu.
Ne, že by se tady nedalo nic pokazit. Ale řešení těchto věcí by měl zvládnout v zásadě každý advokát. Vyberte si podle sympatií nebo doporučení – právní erudice v těchto případech nebude hrát zásadní roli.
Jak vybrat advokáta ve složitých věcech se zvýšenou mírou abstrakce?
Rozdíl mezi advokáty se projeví zejména ve složitějších případech, kde se prolíná více právních problémů, které je potřeba řešit v souvislostech.
Podobně je tomu v oblastech, které se týkají ochrany nehmotných statků – věcí, na které se nedá „sáhnout“. Řada právníků má problém pochopit takové konstrukty, protože se snaží jednat stále analogicky jako v „hmotném“ světě. Jenže tady to nefunguje.
Typicky jde o ochranu autorských děl, uměleckých výkonů, podobizen, cti, důstojnosti, dobré pověsti – tedy o oblasti osobnostního práva, duševního vlastnictví a autorského práva.
Další specifickou kategorií jsou situace, kdy právo samo je předmětem přezkumu – tedy mimořádné opravné prostředky, jako je dovolání, kasační stížnost nebo ústavní stížnost. V těchto případech je třeba konkrétní situaci přetvořit na obecný právní problém, který mají řešit nejvyšší soudní instance. A to opravdu neumí každý.
Tady na výběru advokáta záleží. Otázkou je, jak poznat jeho erudici. Může napovědět publikační činnost – ale nemám na mysli články na blogu, spíš odborné texty publikované v časopisech nebo nakladatelstvích, které procházejí oponenturou. Nápovědou může být i životopis – kde a co studoval, co má za sebou.
Jak vybrat advokáta podle sebe jako klienta
Chci od advokáta opravdu právní názor, nebo jen potvrzení, že dělám věci správně?
V právní praxi, kterou jsem prošel od úředníka krajského úřadu přes advokacii až po ministra a předsedu Legislativní rady vlády, jsem často viděl, že mnoho lidí, kteří žádají právní radu, vlastně nechce slyšet, jak to právně je. Chtějí potvrzení, že udělali správně to, co už udělali.
Pokud je to i váš případ, pak je jedno, na koho se obrátíte. Jděte za někým, kdo vám to potvrdí. Ale pak by bylo fér, abyste za ním šli i v případě, že se něco nepovede, a aby vás z problémů dostal.
Pokud ale stojíte o oponentní názor, platí vše výše uvedené. Záleží na tom, o jakou oblast práva jde. Obecně ale platí, že právníci, kteří se dokáží pohybovat v abstraktním světě, mají širší záběr a často i více variant řešení.
Chci se soudit o peníze, nebo o princip?
Je dobré si ujasnit, zda se chci soudit o peníze, nebo o princip. Pokud chci peníze, ale nemám pořádné důkazy a jde o malou částku (řekněme do 20 000 Kč), nemá spor většinou cenu vůbec vyvolávat.
Něco jiného je soudit se „o princip“ – že mám pravdu. Ale i v takovém případě si musím uvědomit, že soudní řízení něco stojí. A tedy – pokud se chci soudit o princip, měl bych být ochoten i o nějaké peníze přijít, pokud spor nedopadne podle mých představ.
Spor o princip často vyžaduje určitou míru abstrakce – a tedy i erudovanějšího advokáta. Ostatně, i složitý spor „o peníze“ může být natolik právně nebo skutkově komplikovaný, že zkušeného advokáta budete potřebovat tak jako tak.
Závěrem
Snad vám můj pohled pomůže při rozhodování, kdo bude ten pravý advokát pro vás. Každopádně advokáti nemohou klienta udržet v „područí“ nějaké smlouvy. Pokud nebudete spokojeni, můžete spolupráci kdykoli ukončit a vybrat si jiného.
Má to ale svá úskalí – a znám to i z vlastní praxe. Nerad přebírám zastoupení po někom, kdo už nějak spor „rozehrál“ a udělal to jinak, než bych to dělal já. Takže se mi nechce příliš napravovat něco, co už běží jiným směrem.
Pokud někdo jen podá žalobu a nepřemýšlí, jak bude reagovat na případnou obranu žalovaného, může být nemile překvapen. A to je samozřejmě i o zkušenostech a určité představivosti, kam se může spor ubírat.
Takže vám přeju při výběru advokáta hodně štěstí! Jsem rád, že to nemusím řešit, protože se v právu trochu vyznám. To neznamená, že vím všechno. Nevím, ale naštěstí mám dost „přátel na telefonu“, se kterými mohu problém zkonzultovat.