Kovář & Šalomoun
advokátní kancelář

Autorské poplatky a kolektivní správci

V praxi se mohou nejrůznější uživatelé autorských děl např. restauratéři, provozovatelé služeb (kadeřnictví, ordinace), majitelé obchodů s nejrůznějším zbožím, provozovatelé ubytovacích služeb, školy, zdravotnická zařízení, lázně setkat s ním, že po nich nejrůznější kolektivní správci chtějí nějaké poplatky. Někdy ani není moc pochopitelné, za co to vlastně chtějí zaplatit, a proto se někdy toto plnění označuje pejorativně jako výpalné. K tomu přispívá i určitá tvrdost kolektivních správců při vymáhání tohoto výpalného, které nebylo určeno nějakým vyjednáváním o jeho výši, ale tím, že si kolektivní správci výši plnění stanovili podle své úvahy a pak ji nemilosrdně vymáhají. Nutno ovšem dodat, že míra agresivity a přezíravosti kolektivních správců k argumentům uživatelů se mnohdy značně liší, což vede k závěru, že i kolektivní správu lze vykonávat slušně a lidsky.

Jak bude uvedeno níže, tak problémem je především přemrštěná cena. Pro určité zpřehlednění těchto požadavků je zpracovaná následující typologie kolektivních správců, které požadují nějaké plnění (výpalné) za šíření autorských děl a dalších předmětů ochrany rozhlasem a televizí.

Typologie kolektivních správců

OSA: správný název je OSA – Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, o. s. Tento kolektivní správce zastupuje autory děl hudebních s textem a bez textu, takže poplatky které vybírá, jsou poplatky za užití autorských děl hudebních.

DILIA: správný název je DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura o. s. Tento kolektivní správce zastupuje autory děl literárních a literárně dramatických, takže poplatky, které vybírá, jsou poplatky za užití autorských děl literárních a literárně dramatických.

OOAS: správný název je Ochranná organizace autorská - sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl, o.s. Tento kolektivní správce zastupuje autory děl výtvarného umění a architektury, takže poplatky které vybírá jsou poplatky za užití autorských děl výtvarných a architektonických.

INTERGRAM: správný název je INTERGRAM, nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově-obrazových záznamů, z.s. Tento kolektivní správce zastupuje výkonné umělce a výrobce zvukových a zvukovobrazových záznamů .zde se již nejdená o autorské právo, ale o tzv. práva příbuzná právu autorskému, což jsou právě práva výkonných umělců a práva výrobců zvukových a zvukovo-.obrazových záznamů. Poplatky, které vybírá jsou poplatky za užití uměleckých výkjonů a zvukových azvokovo-obrazových záznamů. Zjednodušeně řečeno hrci ,zpěváci, hudebníci a výrobci záznamů.

OAZA: správný název je Ochranná asociace zvukařů – autorů, o. s. Tento kolektivní správce má zastupovat autory - zvukaře. Otázkou je, zda něco takového jako je zvukařské autorské dílo existuje. Nicméně Ministerstvo kultury tomuto kolektivnímu správci oprávnění k výkonu kolektivní správy vydalo.

Pokud se tedy týká rozhlasu, tak je třeba vypořádat práva s OSA (hudební díla), DILIA (např. rozhlasové hry), INTERGRAM (herci a zpěváci, výrobci záznamů), OAZA (pokud by snad existovaly nějaké díla zvukařů – autorů).

Pokud se tedy týká televize, tak je třeba vypořádat práva s OSA (hudební díla), DILIA (např. scénáře), OOAS (výtvarné dekorace ve filmech), INTERGRAM (herci a zpěváci, výrobci záznamů), OAZA (pokud by snad existovaly nějaké díla zvukařů – autorů).

V praxi většinou OSA jedná i za DILIA a OOAS. INTEGRAM někdy jedná za OAZA.

Přiměřenost autorských poplatků a její realizace v praxi

Přímo v autorském zákoně je, že odměny placené autorům a dalším nositelům práv (dále jen „autorské poplatky“ mají být přiměřené. Pokud by tomu tak opravdu bylo, pravděpodobně by žádný problém nebyl. Největší problém celého hrazení autorských poplatků je totiž přemrštěná cena, kterou si kolektivní správci účtují. Pokud by se požadované plnění realizovalo opravdu v přiměřeném rozsahu, uživatelé by se zřejmě nebránili, přiměřenou odměnu by zaplatili, a bylo by po problému.

S tím souvisí sazebníky kolektivních správců. Kolektivní správci tvrdí, že sazebníky jsou výrazem přiměřené odměny. Nicméně tomu tak není. Sazebníky jsou pouze představou kolektivních správců o tom, jaká má být přiměřená odměna. Nutno ovšem dodat, že kolektivním správců se daří ceny obsažené v sazebnících vnutit uživatelům. Zejména těm, kteří se vůbec nebrání.

O výši odměn by se mělo vést sice jednání, nicméně v praxi se to neděje. Důvodem je právní úprava, která značně straní kolektivním správcům. Pokud totiž uživatel neuzavře licenční smlouvu (tedy nesouhlasí se sazebníkem kolektivního správce), a autorská díla užívá, činí tak neoprávněně. V takovém případě má kolektivní správce právo vymáhat dvojnásobek přiměřené odměny. To potom svádí k tomu, že pro kolektivní správce je mnohem výhodnější žádné vyjednávání nevést. Návrhy smluv kolektivních správců tak jsou naprosto nevýhodné a značně přemrštěné. Buď tuto smlouvu nějaký subjekt podepíše a bude ji plnit, anebo nepodepíše a pak bude zažalován o dvojnásobek uvedené ceny. I když se nakonec ukáže, že cena je přemrštěná, stejně nakonec kolektivní správce dostane dvojnásobek přiměřené odměny, takže ještě vydělá. Systém, který v případě takového zneužívání práv, kdy kolektivní správce neplní své povinnosti, zneužívá svého dominantního postavení, mu stejně nakonec přizná dvojnásobek obvyklé odměny, je zcela absurdní. Nicméně takový systém tady je a je třeba s ním počítat.

Možnosti, co dělat, moc není a jsou následující:

  • Uzavřít s kolektivním správcem smlouvu a platit ceníkové ceny.
  • Smlouvu s kolektivním správcem neuzavírat a čekat až Vás zažaluje, kdy v rámci soudního řízení se bude zkoumat přiměřená odměna. Problém je ten, že soudy mohou přiznat dvojnásobek přiměřené odměny. Navíc mohou i při určení přiměřené odměny vyjít ze sazebníku. Značně se to tedy může prodražit. Další problém je ten, že žalovaná částka nedosahuje mnohdy 10.000,-Kč, což pak znamená, že proti takovému rozhodnutí soudu nelze podat odvolání.
  • Aktivně kolektivnímu správci zaslat návrh smlouvy, určit si přiměřenou odměnu a tu mu vyplatit. Kolektivní správce nebude chtít pravděpodobně takovou smlouvu uzavřít. Nicméně v případě sporu po Vás může chtít jenom doplatit to, co mu dle jeho názoru do přiměřené odměny schází, což bude poměrně malá částka. Takže buď vůbec žalobu nepodá, nebo se tím vystavuje poměrně velkému riziku neúspěchu ve sporu.

K těmto možnostem je nutno si uvědomit, že pro variantu soudního sporu a vypracováním vlastního návrhu licenční smlouvy je třeba poměrně velké znalosti a zkušenosti z oboru autorského práva. Takže to chce opravdu zkušenou advokátní kancelář, která se těmito spory zabývá, jinak je to ztráta času a vyhazování peněz.

V roce 2017 však bude vše jinak. Kolektivní správci prosadili do autorského zákona mechanismus, který může ve svém důsledku znamenat, že sazebníky budou považovány za přiměřené a bude třeba postupovat podle nich. Proto je třeba se proti tomu postavit. O tom, jak to udělat je pojednáno zde.

Jak se vyhnout placení autorských poplatků OSA a dalších kolektivních správců

Vyhnout se placení autorských poplatků v zásadě nelze. Tedy pokud se jedná o takové užití předmětů ochrany, které podřazuje autorský zákon pod tzv. sdělování předmětů ochrany veřejnosti. V rámci rozhodnutí ústavního soudu a zejména Evropského soudního dvora je patrné, že určitá jednání nemusejí být vyhodnoceny jako sdělování díla veřejnosti (např. pouštění rádia v čekárně). Nutno ovšem dodat, že vyhodnocení těchto situací nemusí být zcela jednoznačné a vyžaduje poměrně erudovaného a citlivého soudce, který bude ochoten naslouchat těmto argumentům, namísto toho, aby věc posoudil mechanicky podle sazebníku. Tím má být řečeno pouze to, že v aktuálním prostředí české justice nelze bez dalšího spoléhat na to, že se uvedený závěr podaří plně a za všech okolností prosadit. Důkazem toho ostatně je, že kolektivní správci ve své činnosti stále vybírají poplatky za sdělování předmětů ochrany veřejnosti, které mohou být velmi sporné, což jsou zejména případy obchodů a čekáren.

Pokud ovšem není sporu o sdělování předmětů ochrany veřejnosti (např. pouštění hudby v restauracích), pak vypořádat autorskou odměnu je třeba v zásadě vždy. To lze udělat několika způsoby.

  • Přímo s autory případně jinými nositeli práv
  • Prostřednictvím kolektivního správce

Právě na vypořádání práv přímo s jejich nositeli jsou založeny různé projekty, v rámci nichž je možné legálně užívat předměty ochrany bez kolektivního správce. To je zejména projekt copymarket, na jehož spuštění se podílela naše advokátní kancelář. Jedná se vlastně o tržiště s právy k hudebním dílům, kde autoři mohou nabízet licence k užití jejich děl k nejrůznějším způsobům užití za cenu, kterou si určí (tedy i zadarmo), a naproti tomu uživatelé mají možnost tyto licence za úplatu nebo zdarma získat. Práva se tak vypořádávají napřímo s autory. Projekt byl spuštěn v říjnu 2016, takže zatím je spíše ve fázi budování repertoáru a přesvědčování autorů, aby svá díla licencovali prostřednictvím tohoto sytému. Tento systém není nijaký exkluzivní v tom smyslu, že by autorům bránil v tom, aby licencovali díla i jinak, např. prostřednictvím OSA nebo i jinak. Proto by bylo vhodné, aby se do něho autoři zapojili a vznikl by poměrně široký repertoár, který by mohl být dále využíván. Navíc by se opravdu ukázalo, jaká je vlastně přiměřená odměna, neboť cena zde není určena nějakým sazebníkem, ale stanovují si ji přímo autoři, takže trh ukáže, zda jsou uživatelé ochotni takovou licenci koupit.

Další možností je např. tzv. svobodná hudba, kde autoři umožnili zdarma užívat jejich díla a dále internetová rádia např. Jamendo, kde by měly být rovněž vypořádány práva pro další šíření prostřednictvím uvedených projektů. Pokud tak tomu opravdu je, že autorská a ostatní práva jsou v rámci těchto projektů vypořádána, je vše v pořádku. Naše kancelář neověřovala, zda jsou v rámci těchto projektů práva opravdu vypořádána, vycházíme z toho, že tomu tak je. Pokud se jedná o soudní spory, tak prozatím, pokud je nám známo, žádný soudní spor nebyl natolik ryzí, aby se v něm řešily jenom uvedené projekty. Zpravidla totiž byl užíván i repertoár kolektivního správce, což skončilo buď smírem, nebo zpětvzetím žaloby. Oprávněnost těchto alternativních postupů, o niž není v akademickém prostředí pochyb, tak v prostředí justice není prozatím jednoznačně ověřena.

Problém těchto projektů je v podstatě v rovině jakési administrativy. Pokud se totiž na problém licencování hudby díváte jako na soudní spor s OSA, tak uspět můžete pouze ve dvou případech.

  • A) OSA nezastupuje autory, jejichž díla užíváte
  • B) OSA sice může zastupovat autory, jejichž díla užíváte, to ale neznamená, že nemůžete licenci k užití těchto děl získat jinde (např. od autorů samotných) a tuto licenci prokážete, že jste ji získali

Ad A) problém v těchto případech je to, že existuje tzv. rozšířená kolektivní správa, což jsou situace týkající se právě provozování hudby v restauracích, prodejnách a umísťování televizorů na pokoje ubytovaných hostů, kde OSA má oprávnění ze zákona zastupovat i tzv. smluvně nezastupované autory (tedy, ty kteří s ní žádnou smlouvu neuzavřeli). Zákon sice uvádí, že toto oprávnění se týká jenom tzv. uzavření hromadné smlouvy a nikoli možnosti někoho žalovat na soudě, nicméně naše soudy poměrně jasné znění zákona ignorují a fakticky přiznávají OSA oprávnění zastupovat i ty autory, kteří s ní nemají uzavřenou smlouvu.

Existuje jenom jedna možnost, jak se tohoto efektu vybírání peněz i za autory, kteří k tomu OSA nikdy nepověřili, zbavit, a to je tzv. vyloučení účinku hromadné smlouvy. To je poměrně složitá věc, nicméně prostřednictvím naší kanceláře byla vyvinuta aplikace, kde to mohou autoři udělat. Tato aplikace je přístupná na www.vylouceniucinkuhromadnesmlouvy.cz. Zde je veřejná databáze děl, u kterých byly vyloučeny účinky hromadné smlouvy. To se netýká jenom hudby, ale všech předmětů ochrany (tedy i literárních, dramatických, a výtvarných děl, uměleckých výkonů atd.).

Tuto aplikaci by tak měli využít autoři, kteří opravdu chtějí produkovat svobodnou hudbu. Pokud totiž dají veřejnosti hudbu zdarma a účinky hromadné smlouvy nevyloučí, tak z toho OSA stejně inkasuje provize, které si však nechává, protože tito autoři svobodné hudby se o ně nepřihlásí a po třech letech se právo na vyplacení těchto peněz promlčí a zůstanou OSA jako další dáreček.

Ad B) Na způsobu vypořádání autorských práv se nacházejí všechny ostatní alternativní projekty jako www.copymarket.cz, svobodná hudba, nebo radia typu Jamendo. Problém těchto projektů je (kromě copymarketu) určitá administrativně právní nedotaženost. V rámci copymarketu dostane uživatel potvrzení o jednotlivých udělených licencí na jednotlivá díla, takže v případě sporu s OSA má slušný důkazní materiál o licencích.

V případě ostatních projektů dostane „jenom“ jakési prohlášení o tom, že hudebníci, jejichž díla se používají, nejsou zastoupeni kolektivními správci. To ale žádný důkaz o uzavřených licencích není, takže záleží na soudu, jak bude takové prohlášení posuzovat. Navíc obdobné prohlášení nemusí být vůbec pravda, protože díky tzv. rozšířené kolektivní správě zastoupeni OSA být mohou, aniž by to věděli. Pravda o nezastupování kolektivním správcem by byla pouze v případě vyloučení účinku hromadné smlouvy.

V případě svobodné hudby je pak speciální problém udělování licencí creative commons, jejichž pojetí není odbornou veřejností přijímáno jednoznačně. Chybí v podstatě zase jakýsi pořádný hmatatelný důkaz o uzavřené smlouvě.

Doporučení

Provozním problémem je, že aby bylo možno vše vyřešit bez kolektivního správce, je nutné užívat jenom díla, u kterých byla práva k užití bez kolektivního správce vypořádána. Prakticky tak bude problém při rozhlasovém nebo televizním vysílání. Skladbu televizního nebo rozhlasového programu totiž nevolí uživatel, ale vysílatel, takže, když necháte puštěnou v provozovně televizi nebo rádio, vždy se tam může „připlést“ něco z repertoáru kolektivního správce a pak máte samozřejmě zaplatit. Tyto alternativní projekty jsou tak (speciálně u hudby) myslitelné jenom v případě provozování hudby ze záznamu (z nějakého přehrávače) nebo z internetu. Tam je totiž možné si představit, že si hudební program volíte vy a to právě s ohledem, že pouštíte jenom takovou hudbu, kde jsou práva již vypořádána.

Pokud tedy budete volit nějaký takový alternativní přístup, je možné doporučit, abyste to dělali z přehrávače, který není zároveň rádio. Pokud budete mít přehrávač spojený s rádiem, tak Vás budou kolektivní správci podezírat z toho, že si pouštíte si rádio, kde nejste schopni vyloučit, že by tam něco z repertoáru kolektivního správce nebylo.

I když budete používat alternativní přístupy a bude hrát jenom licence získané prostřednictvím www.copymarket.cz nebo tzv. svobodnou hudbu, tak je nutné uvést, že nesmíte podvádět, protože, pokud by Vás kolektivní správce „nachytal“, že kromě svobodné hudby přehráváte i něco jiného, pak máte samozřejmě zaplatit.

Jak již bylo uvedeno jinde, problém hrazení autorských poplatků by nebyl tak hrozný, pokud by si kolektivní správci neúčtovali tak vysoké poplatky. I s tím se dá něco dělat, nicméně možnosti jsou omezené a v úvahu v zásadě připadá společný postup prostřednictvím naší kanceláře vůči kolektivním správcům v rámci sjednávání sazeb v sazebníku a sjednávání kolektivní smlouvy.

Další možností je pak přesvědčit co nejvíce autorů, aby svá díla (kromě jiných způsobů) licencovali i prostřednictvím sytému www.copymarket.cz ať již zdarma nebo za peníze, kdy v případě dosti početného repertoáru by bylo možno OSA poděkovat a jejích služeb prostě nevyužívat. Projekt copymarket by totiž mohl konečně ukázat, že bez kolektivních správců to v době sociálních sítí a internetu prostě jde.